V oblasti řízení kapalin hrají základní a klíčovou roli mechanické ventily. Jeho podstatou je zařízení, které řídí zapínání a vypínání, směr proudění nebo proudění tekutin (včetně plynu nebo kapaliny) prostřednictvím čistě mechanických konstrukčních akcí. Jádro má využívat fyzického přemístění pohyblivých částí (jako je jádro ventilu, deska ventilu, kulička ventilu atd.) vzhledem k vnitřnímu průtokovému kanálu tělesa ventilu ke změně stavu otevření a zavření nebo tvaru průtokového kanálu.
Činnost ventilu je obvykle poháněna vnější mechanickou silou, jako je ruční otáčení ručního kola, zatahování za páku nebo přijímání tahu/točivého momentu z ovladače prostřednictvím mechanického spojovacího mechanismu. Tento způsob pohonu přímo způsobuje změnu polohy vnitřních otevíracích a uzavíracích částí pro dosažení přesného pokrytí nebo otevření části průtokového kanálu.
Jeho hlavní funkcí je vytvořit nebo zablokovat dráhu toku za specifických podmínek podle návodu k obsluze nebo vést tekutinu tak, aby proudila po předem nastavené dráze. Jeho výkon závisí do značné míry na konstrukci vnitřní struktury, přesném přizpůsobení pohyblivých částí a schopnosti materiálu odolávat tekutému médiu a podmínkám prostředí. Jako základní řídicí uzel v síti potrubí tekutin je mechanický ventil běžnou prováděcí jednotkou k dosažení izolace systému, alokace průtoku, řízení tlaku a bezpečnostních ochranných funkcí a je široce používán v různých průmyslových systémech a procesních zařízeních.